Dědičné hyperamonémie

Deficit karbamoylfosfátsyntetázy	Carbamoylphosphate synthethase (CPS 1)	OMIM: 237300
Deficit ornithinkarbamoyltransferázy	Ornithine transcarbamylase (OTC, OCT)	OMIM: 311250
Citrulinémie I. typu	Argininosuccinate synthetase (AS)	OMIM: 215700
Argininjantarová acidurie	Argininosuccinate lyase (AL)	OMIM: 207900
Argininémie	Arginase I	OMIM: 207800
Deficit N-acetylglutamátsyntetázy	N-Acetylglutamate synthetase (NAGS)	OMIM: 237310
Intolerance bílkoviny s lyzinurií	Solute carrier family 7 A7 (SLC7 A7), Lysinuric protein intolerance	OMIM: 222700
Syndrom HHH	Ornithine translocase deficiency Solute carrier family 25 A15 (SLC25 A15, ORNT1), Hyperornothinemia-hyperammonemia-homocitrullinuria (HHH) syndrome	OMIM: 238970
Deficit delta-pyrrolin-5-karboxylát syntetázy	Δ´-Pyrroline-5-carboxylate synthetase, PYCS, GSAS	OMIM: 138250
Syndrom hyperinzulinismu-hyperamonémie	Glutamate dehydrogenase 1, GTP binding site mutations (GLUD1), Hyperinsulinism-Hyperammonemia syndrome	OMIM: 138130
Citrulinémie II. typu	Citrullinemia type 2 (SLC25A13 gene) Citrin deficiency	OMIM: 603471

Dědičné hyperamonémie je skupina dědičných metabolických poruch, u kterých dochází k narušení detoxifikace amoniaku v organismu za vzniku močoviny. Řadíme sem dědičné poruchy močovinového cyklu, deficit Δ´-pyrrolin-5-karboxylátsyntetázy a deficit glutamátdehydrogenázy 1 z mutace vazebných míst pro GTP. Dědičnost onemocnění je autozomálně recesivní, pouze u deficitu OTC je gonozomálně recesivní. Incidence je odhadována na 1:20 000 novorozenců.

Laboratorní diagnostika: Společným znakem těchto poruch je hyperamonémie. Závažnost hyperamonémie závisí na místě bloku - čím blíže je blok k amoniaku, tím větší je jeho akumulace. Hyperamonémie vede k toxické encefalopatii. Pro diagnostiku dědičných hyperamonémií na úrovni metabolitů je nutno vyšetřit hladiny amoniaku v krvi, aminokyselin v séru a moči a pyrimidinů v moči (kyseliny orotové a uracilu). U některých chorob je nutné potvrdit diagnózu na úrovni enzymu nebo genu. Obtížné je odlišení tzv. neonatální tranzitorní hyperamonémie.

Klinické projevy se objevují u těžkých forem po bezpříznakovém období již v novorozeneckém období – problémy s pitím, zvracení, centrální tachypnoe, hypotonie, letargie nebo naopak dráždivost, křeče. Stav se progresivně zhoršuje, často končí smrtí, a to i přes správnou diagnózu a léčbu, malá část pacientů přežívá,většinou s trvalými následky poškození CNS. Mírnější formy se projevují později během života a nejsou-li správně diagnostikovány a léčeny, mohou vést k úmrtí.

Zcela odlišný klinický obraz od ostatních poruch cyklu močoviny má argininémie. Specifické symptomy mají další uvedené dědičné metabolické poruchy.

Léčba v akutním stavu je zaměřena na snížení koncentrace amoniaku – omezení příjmu bílkovin resp. aminokyselin, omezení katabolismu, eliminační metody instrumentální i farmakologické. Cílem dlouhodobé léčby je fyziologický růst a vývoj, prevence atak hyperamonémie, prevence katabolismu a dosažení optimální metabolické kompenzace.

Prognóza je u těžkých forem vážná až infaustní, u mírnějších forem při včasné diagnóze a léčbě relativně dobrá.

Literatura

• Physician’s Guide to the Laboratory Diagnosis of Metabolic Diseases. 2^nd Edition. Eds. N. Blau, M. Duran, M. E. Blaskovics, K. M. Gibson. Springer Verlag, Berlin Heidelberg, 2003. ISBN 3-540-42542-x.

Další informace

•   Dědičné poruchy metabolismu

Petr Chrastina, Sylvie Šťastná