Etanol
v séru
Abstrakt
Stanovení koncentrace etanolu v krvi se používá pro diagnostiku, kvantifikaci a monitorování terapie při intoxikaci etanolem a pro diferenciální diagnostiku bezvědomí. Kritické koncentrace jsou nad 3 g/l, fatální nad 4 g/l.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Pohlaví, věk, hmotnost, aktivita enzymů, předchozí požití stravy, fyzická aktivita a další.
Přímé následky abnormálních koncentrací
Známky intoxikace jsou při koncentraci 0,5 – 1 g/l (10,9 – 21,7 mmol/l). Fatální koncentrace nad 4 g/l (nad 86,8 mmol/l). Při koncentracích nad 3 g/l (65,1 mmol/l) může nastat bezvědomí.
Hlavní postiženou tkáň představuje jaterní parenchym, kde se může vyskytnout prostá steatóza jater bez zánětlivé reakce, alkoholická hepatitida (steatóza jater se zánětlivou odpovědí) a jaterní cirhóza (mikronodulární, tuková cirhóza).
Etanol zvyšuje poločas některých léků ( např. barbiturátů).
Referenční intervaly
Závislé na legislativě. Za
„nulovou“ hodnotu se často považuje koncentrace 0,1 g/l (2 mmol/l).
Interference in-vivo
Omezení stanovení
U enzymových metod stanovení mohou interferovat jiné alkoholy. Specifickým stanovením je plynová chromatografie. Hrubý odhad koncentrace etanolu je možné stanovit pomocí osmometrie, kde ovšem interferují ostatní těkavé látky. Při odběru se nesmí použít etanol v místě vpichu. Jako dezinfekce se může použít sublimát, hexachlorofenové nebo jodové přípravky. Pro forenzní účely se používá plná krev, koncentrace v séru nebo plazmě jsou o 10 – 15 % vyšší než v plné krvi.
Použití pro klinické účely
Pro diferenciální diagnostiku bezvědomí, pro kvantifikaci alkoholové intoxikace, pro diagnostiku alkoholové intoxikace, pro monitorování terapie intoxikace alkoholem.
Autorské poznámky
Antonín Jabor
.