Bilirubin celkový v séru
Abstrakt
Koncentrace bilirubinu v séru závisí hlavně
na míře odbourávání hemoglobinu z erytrocytů, schopnosti jater vychytat
bilirubin z krve a vyloučit jej do žluče. Patologické jsou zvýšené
koncentrace bilirubinu (hyperbilirubinémie), zvýšení nad 43 umol/l způsobuje
žluté zbarvení kůže a sliznic (ikterus). Příčina může být prehepatální (zvýšená
hemolýza), hepatální (poškození jater) nebo posthepatální (cholestáza).
Vyskytují se i vrozené poruchy metabolismu bilirubinu, fyziologicky bývá jeho
koncentrace zvýšena u novorozenců. V séru se nejčastěji stanovuje
celkový bilirubin, který je tvořen třemi frakcemi: nekonjugovaným (tzv.
nepřímým) bilirubinem, konjugovaným + delta-bilirubinem (= přímý bilirubin).
Fyziologicky se v séru nachází hlavně nekonjugovaný bilirubin, který je
vázán na albumin a nevylučuje se proto močí. Poruchy na různé úrovni
metabolismu bilirubinu vedou k různému zvýšení koncentrace jednotlivých
frakcí, patologicky se bilirubin nebo produkty jeho odbourávání (urobilinoidy)
vyskytují i v moči. Stanovení koncentrace se provádí nejčastěji pomocí
diazotační reakce za vzniku barevného azobilirubinu, který se stanovuje
fotometricky.
Fyziologická variabilita
Zvýšenou koncentraci bilirubinu mají novorozenci
(fyziologický novorozenecký ikterus). Tvorba bilirubinu z hemoglobinu
rozpadlých erytrocytů (75 %) nebo neefektivní erytropoézy a tkáňových
hemoproteinů (25 %) je u nich dvakrát vyšší než u dospělých: mají kratší
životnost a tím zvýšený rozpad erytrocytů, vyšší obsah hemoglobinu, méně
bilirubinu je vychytáváno játry (méně ligandinu), v hepatocytech nedochází
k dostatečné konjugaci (nízká aktivita UDP-glukuronytransferázy) a vylučování
bilirubinu do žluče, současně probíhá větší zpětná resorpce bilirubinu ze
střeva (chybí bakterie, vyšší aktivita beta-glukuronidázy). Fyziologická
hyperbilirubinémie vrcholí 3. až 5. den po porodu, vymizí 11. až 12. den.
Po běhu na velkou vzdálenost se koncentrace
bilirubinu zvyšuje přibližně o 4.3 mmol/l. Prolongované lačnění
(více než 24 hodin) může zvýšit bilirubinémii až o 240 % (zejména však u
pacientů s Gilbertovým syndromem). Nižší koncentrace se nacházejí
v těhotenství.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Zvýšená
koncentrace (hyperbilirubinémie):
Hyperbilirubinémie se klasifikují podle typu
bilirubinu, jehož koncentrace je zvýšena:
Podle toho, na které úrovni došlo k poruše
metabolismu bilirubinu, rozlišujeme příčiny hyperbilirubinémie:
· korpuskulární
hemolytické anémie (např. thalasémie, srpkovitá anémie, vrozená sférocytóza,
deficit glukóza-6-fosfátdehydrogenázy) – hyperbilirubinémie se vyskytuje pouze
pokud hemolýza překročí 5 % (normální je 0.8 %), koncentrace bilirubinu bývají
zřídka vyšší než 85 mmol/l; je-li u
chronických hemolytických anémíí koncentrace bilirubinu vyšší, je pravděpodobné
poškození jater
· extrakorpuskulární
hemolytické anémie (např. hemolýza po transfuzi, autoimunitní nebo indukovaná
medikací, dyserytropoetická anémie) – zvýšení bilirubinu bývá do 103 mmol/l
· novorozenecká
žloutenka (icterus neonatorum) – postihuje 60 až 70 % ze všech donošených
novorozenců a všechny předčasně narozené
· hemolytická nemoc
novorozence (morbus haemolyticus neonatorum) – Rh nebo ABO inkompatibilita
· transfuze krve u
nedonošených dětí – nedonošení s porodní hmotností pod
· primární zkratová
hyperbilirubinémie (bilirubin vzniká přímo z hemoglobinu v kostní
dřeni následkem defektní erytropoézy), obvykle se klinicky nemanifestuje před
pubertou
· hyperbilirubinémie po
operaci srdce
· městnavá srdeční vada
· resorpce velkých
hematomů
· infekce (např.
malárie)
a) hepatocelulární
ikterus - nedostatečné vychytávání a poruchy metabolismu bilirubinu
v jaterní buňce
· akutní virové
hepatitidy – bilirubin vzrůstá později než aminotransferázy, zvýšení přetrvává
přibližně 3 týdny s maximem většinou během druhého týdne po nástupu
ikteru; poměr nekonjugovaný k celkovému je přibližně 0,5; asi 50 % případů je anikterických,
u dětí je ikterus méně častý než u dospělých; typ A: středně až
značně zvýšený celkový bilirubin, zřídka nad 342 mmol/l, typ B: značné
zvýšení, u 20 % případů nad 342 mmol/l, typ C:
ikterický průběh přibližně u 25 % případů, celkový bilirubin 85 až 257 mmol/l, typ D: obdoba typu B, typ E: obdoba typu A, při vážném poškození
koncentrace nad 342 mmol/l;
u hepatitidy způsobené virem Epstein-Barrové: příležitostně až 342 mmol/l; cholestatický průběh virové hepatitidy: vždy nad 170 mmol/l, trvá 5 až 6 týdnů
· chronická virová
hepatitida – v inaktivní fázi onemocnění bez hyperbilirubinémie,
v aktivní fázi střední zvýšení (až 85 mmol/l)
· autoimunitní
hepatitida – celkový bilirubin 34 až 171 mmol/l
· akutní alkoholem
indukovaná hepatitida – celkový bilirubin vyšší než 34 mmol/l, AST > ALT; čím vyšší je
bilirubinémie, tím horší prognóza
· hypoxická (ischemická)
hepatitida – koncentrace celkového bilirubinu dosahují 342 mmol/l a více
· toxická poškození
jater (např. otrava halogenovanými uhlovodíky nebo amanitinem)
· cirhózy - především ve
stádiu kompenzace (u biliární cirhózy je zvýšen hlavně konjugovaný bilirubin);
poměr přímý / celkový bilirubin je 0,3 až 0,6; koncentrace kolem 25 mmol/l i více, u aktivních forem je někdy nepřímý bilirubin vyšší než
přímý
· hepatocelulární
karcinom, jaterní metastázy; hladina bilirubinu slouží jako prognostické kritérium
· selhání jater
· jaterní absces
(pyogenní)
· deficience a1-antitrypsinu
· steatóza jater –
zvýšení u 20 % případů (pod 26 mmol/l)
b) porušená konjugace
v glukuronyltransferázovém systému
· novorozenecká
žloutenka
· Gilbertův syndrom
(benigní defekt tvorby UDP-glukuronyltransferázy)
· kongenitální
nehemolytická hyperbilirubinémie (Criglerův-Najjarův syndrom)
· familiární pasážní
hyperbilirubinémie novorozenců (inhibiční faktor glukuronyltransferázy
z mateřské plazmy u kojených)
· pregnandiolová
hyperbilirubinémie u kojených mezi
c) porucha vylučování
primárními žlučovody
· Dubinův-Johnsonův
syndrom (tmavý pigment v játrech)
· Rotorův syndrom (bez
pigmentu)
· cholangiolitida
(cholangitida)
· cholestáza po
estrogenech
· benigní návratná
intrahepatální cholestáza (Summerskillův-Walsheův-Tygstrupův-Sherlockův
syndrom)
· maligní neoplazma
intrahepatálních žlučovodů
· obstrukce kamenem,
nádorem žlučových cest, žlučníku a pankreatu; při úplném uzávěru žlučových cest
začne koncentrace bilirubinu stoupat až po latenci trvající 3 až 7 dní: nárůst
17 až 51 mmol/l za den až na hodnoty 257 až 428 mmol/l koncem druhého týdne; vzrůst je pomalejší než u akutní hepatitidy,
zřídka překročí 513 mmol/l, vyšší hodnoty
ukazují na komplikace (např. renální insuficienci, infekci, hemolýzu); poměr
přímý / celkový bilirubin je větší než 0,7 (+ vysoké ALP a GGT)
· záněty žlučových cest
a žaludku
· pankreatitidy (edém
hlavy pankreatu)
Přímé následky abnormálních koncentrací
Hyperbilirubinémie nad 68 mmol/l (u
novorozenců a kojenců) a nad 43 mmol/l (u
starších dětí a dospělých) klinicky způsobuje žloutenku (ikterus) - dochází ke
žlutému zbarvení kůže a sliznic.
V případě zvýšení konjugovaného bilirubinu
při úplné obstrukci žlučových cest nedochází k tvorbě urobilinoidů, neboť
se bilirubin nevylučuje žlučí do trávicího traktu. Následkem je acholická,
šedavě zbarvená stolice. Konjugovaný bilirubin se filtruje v ledvinách,
následkem je bilirubinémie.
Při nekonjugované hyperbilirubinémi (zvláště
spojené s acidózou a nedostatkem volného albuminu) může dojít
k akumulaci bilirubinu v centrálním nervovém systému a jeho následnému
poškození (kernikterus, bilirubinová encefalopatie): hydrofóbní bilirubin se
rozpouští v membránových lipidech, poškozuje permeabilitu membrán,
membránový transport a ovlivňuje tak neuronální regulační mechanismus.
Předpokládá se, že též rozpojuje oxidativní fosforylaci v mitochondriích.
Pro výskyt kernikteru u novorozenců neexistuje cut-off limit pro bilirubin;
k jeho vývoji přispívá předčasný porod, hemolýza, intrakraniální krvácení,
hypoxie, sepse, acidóza a hypoalbuminémie.
Bilirubinalbuminový komplex nepoškozenou
hematoencefalickou bariérou neproniká.
Pozdní hyperbilirubinémie je prognosticky špatným
znamením, neboť jaterní parenchym si schopnost vylučovat bilirubin zachovává až
do těžkého poškození. Izolovaná hyperbilirubinémie bez klinických příznaků a
zvýšení hodnot jiných testů má obvykle benigní charakter (kongenitální
hyperbilirubinémie). Izolované zvýšení nekonjugovaného bilirubinu obvykle nepřesahuje
68 mmol/l, vyšší zvýšení vždy znamená poruchu
hepatobiliárního systému.
Omezení stanovení
Stabilita:
Vzorky nutno chránit před světlem, účinkem
intenzivního slunečního záření dochází k poklesu koncentrace až o 30 % za
1 hodinu.
Při fototerapii novorozenců dochází
k izomeraci nekonjugovaného bilirubinu za vzniku tzv. fotobilirubinů,
které mají jinou reakční kinetiku a mohou zvyšovat výsledky stanovení
konjugovaného bilirubinu (při použití diazo reakce), stanovení celkového
bilirubinu neovlivňují. Vznikají už po čtyřhodinové aplikaci světla a mohou
tvořit 20 až 35 % celkového bilirubinu. Jsou ve vodě rozpustné, netoxické a
vylučují se játry do žluče v nekonjugované formě.
Klasifikace bilirubinu na bilirubin přímý a
bilirubin nepřímý není dostatečná. Jako přímo-reagující bilirubin, tj. bez
přidání akcelerátoru, reaguje ihned nejen konjugovaný bilirubin, ale i
delta-bilirubin, nekonjugovaný bilirubin reaguje částečně také, ale velmi
pomalu. Delta-bilirubin je kovalentně vázaný na albumin a má proti
konjugovanému bilirubinu, který je filtrován v ledvinách, mnohem delší poločas
(19 dní). Proto je nutno stanovovat pouze koncentraci volných konjugovaných
bilirubinglukuronidů, nikoli veškerý přímo-reagující bilirubin. Jako nepřímý
bilirubin se označuje hodnota získaná odečtením přímého bilirubinu od
bilirubinu celkového, ale tato hodnota není rovna celé frakci nekonjugovaného
bilirubinu.
Použití pro klinické účely
Stanovení koncentrace různých frakcí bilirubinu se
používá k určení diagnózy, diferenciální diagnózy a hodnocení průběhu
žloutenky (ikteru). Současně se stanovují žlučová barviva v moči.
Diferenciální diagnóza ikteru:
Stanovuje se celkový a konjugovaný bilirubin,
poměr konjugovaný / celkový bilirubinu, poměr LD / AST, aktivita enzymů ALT,
GGT a ALP.
1) prehepatální ikterus
2) hepatální ikterus
3) posthepatální ikterus
4) chronické kongenitální hyperbilirubinémie
Kritéria novorozenecké patologické
hyperbilirubinémie:
Autorské poznámky
Vladimíra Kvasnicová (listopad 2004)