Theofylin v séru
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci
Onemocnění jater, srdce, plic, kouření, věk, obezita, dieta.
Terapeutické meze
Teofylin má diurnální rytmus s vyššími koncentracemi ráno a přes den daný
mnohem rychlejší absorpcí přes den, clearance se v průběhu dne nemění.
Terapeutické okno v horní oblasti přechází do oblasti toxických
koncentrací:
42 - 83 µmol/l, tj. 7,5 - 15 mg/l
28 -110 µmol/l, tj. 5,0 - 20 mg/l (Watson, 1992)
44 -110 µmol/l, tj. 8,0 - 20 mg/l (Rowe, 1988)
28 - 44 µmol/l, tj. 5,0 - 8 mg/l
(při neonatální apnoe, Rowe, 1988)
55 -110 µmol/l, tj. 10 - 20 mg/l
(LG213)
Poznámka: terapeutická hladina kofeinu je 25-100 µmol/l (5-20 mg/l).
Přímé následky abnormálních koncentrací
toxicita: Manifestace při hladině nad 85 µmol/l (15 mg/l), progrese se
zvyšující se hladinou. Toxicita spojena s hypokaliemií a mírnou
hyperglukozemií. Počáteční příznaky jsou bolesti hlavy a břicha, nausea,
zvracení, iritabilita s nespavostí nebo nervozitou, sinusová tachykardie a jiné
arytmie, nad 200 µmol/l (35 mg/l) progreduje k obtížně ovlivnitelným křečovým
záchvatům, krvácení z GIT, arytmiím, ventrikulární tachykardii a srdečnímu
selhání. Nad 330 µmol/l (60 mg/l) nutná aktivní eliminace pomocí hemoperfúze přes
aktivní uhlí, lze použít p.o. podání aktivního uhlí a hemodialýzu, nad 550
µmol/l je již hemoperfúze metodou volby. Vzhledem k riziku toxocity magnezia je
vhodnější pro výplachy sorbitol než magnezium citrát. Přetrvávání zvýšených
hladin při předávkování je možné z důvodů saturační kinetiky.
Vedlejší účinky léčby teofylinem
(Rowe, 1988):
Sérová hladina |
Příznaky |
Frekvence |
Trvání |
µmol/l (mg/l) |
|
|
|
28-110 (5-20) |
bolesti hlavy, křeče, nausea,
nespavost |
zřídka, je-li dávka pomalu
titrována více než 2 týdny |
přechodné |
|
|
obvyklé, jsou-li terapeutické
hladiny v séru dosaženy rychle (úvodní dávka) |
|
|
|
obvyklé, je-li součaně podán
efedrin |
přechodné |
|
tremor |
zřídka, jsou-li současně podány
beta-2 antagonisté p.o. (např. terbutalin) |
|
|
excesívní sekrece žaludeční kyseliny |
zřídka, mohou vyvolat příznaky u
nemocných s aktivním peptickým vředem |
neznámé |
83-193 (15-35) |
nausea, zvracení, průjem, bolesti
žaludku, bolesti hlavy, iritabilita, nervozita, nespavost, sinusová
tachykardie |
obvyklé při sérové koncentraci nad
110 µmol/l (20 mg/l) |
|
|
hyperglykémie |
zřídka, může se vyskytnou u
novorozenců |
persistuje |
nad 193 (nad 35) |
záchvaty, které nemusejí odpovídat
na antikonvulsiva, hypoxie mozku, srdeční arytmie, cardiorespirační arest,
smrt |
obvyklé |
persistuje |
Toxické meze
Toxická koncentrace se pohybuje v horní oblasti terapeutických hodnot,
obecně nad 110 µmol/l (tj. 20 mg/l) již lze očekávat toxické účinky. U
novorozenců je toxickou mezí již 56 µmol/l (10 mg/l, LG213). Významný toxický
efekt může být způsoben saturační kinetikou.
Omezení stanovení
Erytromycin a oleandomycin inhibuje metabolismus, je nutná redukce dávek
a monitorování hladin, redukce dávek erytromycinu může vést k subterapeutickým
hladinám. Inhibici metabolismu teofylinu způsobuje disulfiram, cimetidin, snad
i ranitidin. Ciprofloxacin, norflexacin, perfloxacin, enoxacin a viloxazin
mohou zvýšit toxicitu teofylinu, felodipin redukuje absorpci teofylinu,
phenytoin indukuje eliminaci zvýšením clearance, efekt se sumuje se zvýšením
clearance u kuřáků.
Autorské poznámky